Die Happy

Pro někoho to je jen klukovský sen, způsob, jak udělat dojem na něžné pohlaví, avšak pro Thorstena Mewese být hudebníkem byl odjakživa životní cíl. A tak nikoho nepřekvapilo, že v malém oprýskaném domku se společně s kamarády snažil rozjet kapelu. Ale jaksi jí stále chyběla ta pravé tvář, zpěvák, jenž by jí dal nádech vyjímečnosti. Náhoda však do Německa přivála Martu Jandovou, jenž sice plánovala kariéru překladatelky, ovšem osudové setkání s kytaristou, jenž jí učaroval jí přivedlo až před mikrofon. Die Happy, nebo-li zemřít šťastný udělali svůj první krůček na podzim 1993.

Ovšem cesta na vrchol bude ještě dlouhá a hodně trnitá. V roce 1994 svépomocí natočili své první EP se čtyřmi písněmi Better Than Nothing. Následovalo několik koncertů, převážně jako předskokani Olympiku a v prosinci 1995 Marta Jandová za přispění svého otce organizovala natočení alba Dirty Flowers. Veřejnosti se s ním Die Happy představili 4. března 1996 s koncertem v Lucerna baru, 6. března v Ulmu a k duhu jim přišlo i vystoupení na české televizi. Na jeho podporu během roku odehráli 24 koncertů.

Rok 1997 přinesl nahrání další EP Promotion, které se dočkalo hned dvou verzí, české a anglické. Touto dobou se Die Happy muzikou stále jen bavili a všichni jeho členové si všelijak přivydělávali na živobytí. Pro všechny to byli krušné začátky, ale již se pozvolna začínalo blízkat na lepší časy. Leden 1999 přinesl kýženou změnu. Zatímco pod záštitou Epic/Sony se Die Happy více méně spíše trápili na pár koncertech ročně bez nějakého většího zájmu veřejnosti, přechodek k BMG se mělo všechno změnit. Nejprve se vrhli na vytvoření několika demo skladeb a celkově Die Happy konečně dostali podobu v jaké je známe dodnes. Marta Jandová a Thorsten Mewes byli doplněny o duo Ralph Rieker a Jürgen Stiehle.

Jak se ukázalo, změna vydavatelství byla pro Die Happy klíčová. Rok 2000 se nese v duchu alba Supersonic speed, jenž vyvolá obrovská zájem. Kapela koncertuje, navštěvuje hudební pořady a celkově žije ve vysokém tempu. Jelikož právě jezdí po turné v až zběsilém tempu a nechce se jim hrát dokola ty stejné písně, netrvá dlouho a během krátké doby, cca s ročními rozestupy vydávají alba Beautiful Morning a Weight Of The Circumstances. Aby vůbec v Die Happy stihli toto hektické tempo, své hity skládají přímo v tourbusu. Album Weight Of The Circumstances se stalo vrcholem jejich tvorby, když již druhý den po vydání obsadilo první místo hitparády.

Následují rok zažívá Německo nevídaný rozmach rockových skupin a tak se Die Happy mírně musí sklonit náporu nováčků. Ovšem na rozdíl od nich dokáží pevně ustát svou pozici a v roce 2005 vydávají další album Bitter To Better. V tomtéž roce se rozhodnou si splnit svůj sen a vydávají kompilaci složenou z jejich největších hitů jako unplugged. Rok 2006 se nesl ve velkém návratu na špičky prodejnosti. Jejich No Nuts No Glory se téměř okamžitě usídlilo na desáté příčce a Die Happy opětovně dokázali, že patří k nejtaletovanějším německým rockovým kapelám. Touto dobou mají za sebou neuvěřitelných 850 koncertů, pět studiových alb, jedno unplugged a dvě DVD. A to se již pomalu začíná pracovat na dalším, jednoduše pojmenovaném VI. Na něm se vrací ke svým začátkům, stylu jenž je tolik proslavil a od nějž se mírně na posledních dvou deskách odklonili. I na VI se převážně staví na rozmanitém hlasu Marty Jandové, které nedělá sebemenší problém zvládnou tvrdou rockovou píseň, ale ani jemnou baladu.